Za hranici a rychle zpátky

Intro: Můj předchozí příspěvek obsahoval scénář, o jehož realizaci jsem si řekl Madam Sáře. Tenhle popisuje, jaký to mělo následky.

Takže jsem si řekl o něco, čím jsem si zatraceně nebyl jistej. Překročit hranici a zaskotačit si kus za ní. Co, nebyl jistej. Bylo mi celkem jasný, že lezu do tak horký vany, že bych tam nedokázal strčit nohu. A já se tam chtěl potápět. Na druhou stranu jsem už dobře věděl, komu si o tom říkám. A Ona zase věděla, kdo si o to říká.
Takže jsem se nějak proloudal dopolednem a ve smluveném čase volal z na známé číslo, že jsem na místě. Madam Saře mé přání udělalo radost. Můj scénář si četla několikrát. Ujistila mě, že mi rozhodně umožní ho naplnit. A hned se mě také zeptala, jestli to myslím vážně. Jestli vím, o co si říkám. No, už mě celkem zná, takže odpověď vlastně znala. Zřejmě se chtěla jen ujistit, že moje odhodlanost vydržela až do osobního setkání, že jsem ji nenechal venku na parkovišti přicvaknutou ke kandelábru jak předraženou koloběžku.
Tak jsme šli na to. Pouta, roubík, kukla, na kolena, čelo na zem. Jezdečák. Přitvrdila v mluvě. Jo, to jsem ani nevyžadoval, vlastně naopak, docela rád bych se nechal branou pekla provést laskavěji. Už dávno se mi masochismus oddělil od submise. Pokusy ovládnout mě mne odpojují. To ale Ona ví také. Na druhou stranu, odpojují mě jen trochu.
Nešla do toho naplno.
Ještě že tak, říkám si.
Jenže to znamená, že to nedávám.
Ale já to nemám dávat. Sakra. Nepřemejšlet! Vypnout mozek. Vypnout všechno.
Zesiluje.
Zesiluje.
Sakra. Moc. Sakra…. Jsem odpojenej.
Zesiluje.
Dost, do prdele, to nevydržím.
Já to nemám vydržet.
Ví, že to nevydržím. Ví, že to nemám vydržet.
Jsem v hajzlu.
Chci tu nebejt. Není mi to příjemný. Nevzrušuje mě ta situace.
Uhejbám. Nechci uhejbat. Křičí na mě, ať neuhejbám. Nechci uhejbat.
Chci tu nebejt. Chci to stopnout. Nikdy to nestopnu. Ať toho nechá.
Přepínám se na přežití. Necítím bolest, necítím bolest.
No to teda kulový. Cejtím. Pořád cejtím.
Mění nástroj. Drezúrovací bič. Rákoska.
Sakra, to nebylo domluvený. Ležím na zemi. Na boku. Mlátí mě dál.
Důtky. Super. Skoro je necítím.
Jezdečák. Cítím ho míň než před tím. Chvíli. Pak zase ne.
Z toho nic nebude. Snažím se dávat najevo, že to nepůjde.
Kašle na mě. Chce, abych se zved. Kašlu na to. Mlátí do mě rákoskou.
“Chceš pauzu?”
To bych řek.

Lesson learnt: Už to tak nikdy nechci. A to jsem tam skoro ani nebyl. Věděl jsem, že to bude peklo. Pořád jsem si říkal, že se mi to třeba v určitej moment zalíbí. Nezalíbilo. Nevydržel jsem držet. No a zase, jako vždycky, zobácký nedorozumění: Nikdy to v reálu není jako v představě.
Hele, možná, kdybych byl fakt fest bezmocnej. Lavice třeba. Abych se nemoh hnout.
Hmmmmm
Neeeee. Sakra, ne, už nikdy.
To už jsi říkal víckrát.
Jo, ale teď to myslím vážně.
Tohle taky.

Leonard Sacher avatar
Leonard Sacher
důvěra * spolehlivost * slušnost * empatie * zodpovědnost * diskrétnost * úcta * femdom * S/M * kožené oblečení * biče * ballbusting * cbt * kozačky * rukavice * facesitting * spanking * bičování * fackování * plivání * procházky * nákupy * rákoska * pouta * bolest