Desetiboj. Začínáme fackami.

Klečím u kůlu. A trnu hrůzou. Ani ne z toho, že těmi dveřmi, na které se dívám, má vstoupit žena, která mě tu bezbranného, případného k tomu kůlu za kotníky, trup, zápěstí a krk, bude čtvrt hodiny fackovat. To mě zase tolik neděsí. Trmácím se sem přes čtyřista kilometrů, abych se nepotkal s nikým z toho rybníčka pod Řípem. Na parkovišti jsem ještě odpoledne oběhl všechna auta. Českou značku mělo jen to moje. Nikde po hotelu jsem nezaslechl češtinu. A těmi dveřmi musela projít zrovna moje bývalá žena. Rozvedli jsme se před pěti lety. Utekla mi tehdy za jiným. Vůbec jsme se od té doby neviděli, akorát k vánocům si napíšeme. Ani nevím, kde žije. Takže kdekoli. Zavírá za sebou dveře a pohltilo ji šero. Blíží se ke mně. V dlouhém černém koženém plášti. Černé vlasy svázané do drdolu. Trochu zhubla. A hlavně to není ona. Mým tělem projela vlna úlevy.

“Je ti něco?” “Ne, madam. Někoho jste mi připomněla. Všechno je v pořádku.” “To jsem ráda. Na tuhle disciplínu jsem se těšila nejvíc.” Stojí na předpažení přede mnou. Z kapsy pláště vyndavá sprej a stříká si něco na dlaň jedné ruky. Kůže její rukavice se leskne jako zrcadlo. Totéž provede s druhou rukou. Tře dlaně o sebe a přitom mi vysvětluje: “Můj fackovací přípravek. Bude se ti to líbit.” Odkládá sprej na malý stolek poblíž. Dlaň své pravé ruky přikládá k mé levé tváři. Levou rukou mi přizvedává bradu. “Tak. Takhle přesně.” Vzdálí pravou ruku od mé tváře. V očích se jí zablýskne a trochu jí zacukají koutky.

Plesk! Na mou tvář dopadla první facka. V hlavě mi zajiskřilo. Plesk! Druhá. Stejná síla, stejné místo. Dáma se spokojeně usměje. Napřáhne se a dá mi několik facek tam a zpátky. Já zamrkám, ona se nahlas zasměje. Pak spokojeně zavrčí a dá mi další dávku. Tam, zpátky, tam, zpátky, tam. Zavýskne nadšením. “Jo, baví mě to. Tohle je úžasný! Jestli to moc bolí, tak promiň, ale já si prostě neumím pomoct!” A tluče mě dlaní přes hubu až mi z ní lítají sliny. Zapojuje i druhou ruku. Střídá je. “Škoda, že nás u toho nikdo nevidí. Chtěla bych tě fackovat venku, před lidma. Nařídila bych ti kleknout a zfackovala tě. Takhle!” Plesk, plesk, plesk. Tváře mě pálí, v hlavě mi hučí. Ona mě bez přestání fackuje. Před každou sérií ran mi zvedne bradu. Už se tolik nesměje. Trochu přizvedla horní ret a nakrčila nos. V krátkých přestávkách vidím, jak se mírně chvěje vzrušením. Jo, ta scéna je úžasná. Klečím spoutaný před ženou v koženém kabátě, která mě nelítostně fackuje. Asi bych si nad takovým videem uměl párkrát udělat dobře, ale být přímo při tom… Je docela záhul. Vida, tak aspoň mi to pořád trochu myslí. Podařilo se mi naladit. Začínám se do toho pokládat. Baví mě to. Vzrušuje mě to. Všímá si toho a spokojeně se zasměje. “Jo, ty jsi můj kluk. Vzruší tě, když tě paní fackuje.” Zesiluje rány. “A tak to má být!” Křičí do rytmu facek.

Moje dozorkyně vchází do místnosti. Čas uplynul. Moje trýznitelka mi ještě rychle vrazí několik facek, pak mi nastaví hřbet jedné ruky k polibku, hned po něm druhý a beze slova se vytratí. Dozorkyně mne chvilinku pozoruje. Pak mi uvolní zápěstí, ale ihned mi je znovu spoutá za zády kovovými pouty. Uvolní zbytek řemenů, které mě poutají ke kůlu. K mému obojku připevňuje své vodítko a odvádí mě na chodbu.

Svou chůzi označuji za mírně nejistou.

Leonard Sacher avatar
Leonard Sacher
důvěra * spolehlivost * slušnost * empatie * zodpovědnost * diskrétnost * úcta * femdom * S/M * kožené oblečení * biče * ballbusting * cbt * kozačky * rukavice * facesitting * spanking * bičování * fackování * plivání * procházky * nákupy * rákoska * pouta * bolest