Čtyři zastavení

Před nějakým časem jsem se na internetu bavil s jedním německým uchylem na kožichy. Postěžoval si mně, že v Německu snad není domina, která by měla v šatníku dlouhý kožich. Recipročně jsem si mu postěžoval na totéž v případě České republiky, ale on mne přátelsky poupravil, že ví o domině, která se v kožichu vidět nechává. Je to Madam Renata de Lafontain tato fantazie je věnována jí. Nechtěl jsem nechávat nic náhodě. Venuše v kožichu byla moje první příručka na cestě k erotice bolesti, ponížení a ženské dominanci. Dáma v kožichu a vysokých kozačkách s bičem v ruce byla po dlouhé roky projekcí mých erotických snů. Tak jako jiní muži na ulici ženy pohledem svlékají, já je pohledem naopak oblékal. Pokaždé, když jsem v noci po tmě pod peřinou nahmátl svůj penis, na vnitřní straně mých očních víček se odehrával biograf s ženou v kožichu v hlavní roli. Jako mladík jsem dokonce měl svůj okruh po městě vedoucí kolem všech obchodů s kožichy, který jsem po nocích ve chvíli tužby největší obcházel. Archetyp dominy v kožichu mne provázel celým procesem uzrávání mé masochistické a submisivní erotiky, když se mi tedy naskytla příležitost potkat se se svým snem, chtěl jsem být připraven.

Piloval jsem scénář. Věděl jsem, že chci ležet u nohou ženě, která v kožichu s bičem v ruce odpočívá v křesle, obdivovat ji, vzhlížet k ní, mluvit s ní, toužit po ní - po její krutosti, po bolesti z jejich rukou. Věděl jsem, že chci být na zemi na všech čtyřech bičován ženou v kožichu. Věděl jsem, že chci klečet na zemi s rukama spoutanýma za zády u nohou ženy v kožichu, která mne jezdeckým bičem bije do varlat. Věděl jsem, že chci být pevně připoután, znehybněn, bezmocný, vydaný ženě v kožichu, která mne surově a bez slitování kope do varlat. Věděl jsem, že chci klečet na zemi před ženou v kožichu a onanovat, zatímco ona mne rukou v kožené rukavici fackuje přes tváře. Nechtěl jsem se zříci ani jednoho z těchto čtyř snů. Všechny jsem je chtěl prožít a všechny si užít. Tři přestávky byly logické řešení. Předehra a závěr. Neboli pět vsuvek, během nichž budu ležet na zemi spoutaný do kozelce s roubíkem v ústech a pytlem přes hlavu ponechán samotný se svými myšlenkami.

Konečný scénář procházíme společně s Madam Renatou ještě jednou těsně před tím, než se mají mé sny začít plnit. Madam Renata sedí v křesle v přijímací místnosti, na sobě má ten nejkrásnější kožich, jaký jsem kdy viděl, vysoké černé lesklé kožené kozačky. V ruce drží výtisk mého scénáře, který jsem přivezl s sebou. Já klečím na zemi před ní, protože rozhovor rovné s rovným by mi dnes dočista zpřeházel mozek.

Visím očima na jejích rtech, které odříkávají: “Chceš, abych byla celou dobu v kožichu, rukavicích a kozačkách.” Horlivě přikyvuji. Kvůli tomu jsem tady. “Začít chceš tím, že se přede mnou svlékneš, dostaneš roubík a pytel přes hlavu, já ti spoutám ruce za zády, ty si lehneš na břicho na zem, já ti spoutám nohy v kotnících a pouta spojím s pouty, která budeš mít na rukou?” Shlédne na mě tázavě. “Ano, Madam Renato,” polknu na sucho. Ještě chvíli si mě měří pohledem přes obroučku brýlí. “Pak odejdu z místnosti a nechám tě tak?” “Čtvrt hodiny, Madam Renato.” Udělá si do scénáře poznámku. “A mezi těmi výstupy stejně?” “Ano, Madam Renato. I na závěr.” Zadívá se na mne. “Poté, co se vystříkáš?” “Ano, Madam Renato,” zastydím se.

“Pak chceš ležet u mých nohou a povídat si. O čem?” “O tom, co přijde.” “Takže to, co děláme teď?” “V podstatě ano.” “Jak dlouho to má trvat?” “Deset minut?” “Dobře. Pak zase na patnáct minut do kozelce a potom bičování.” “Přesně tak, Madam Renato.” “Vyber si pak vedle nástroj. Kam a jak to chceš?” “Přes záda, silně, s rozmachem. Chtěl bych nás u toho vidět v zrcadle.” “Budeš chtít pouta?” “Ne, na tohle ne.” “Kolik ran?” “Kolik se vejde do deseti minut….” “To bych tě zabila. Dejme tomu sto?” Děsí mě to, ale kývu. “Pak přestávka… A jezdeckým bičem přes varlata. Jak si to představuješ?” “Chtěl bych mít v puse roubík a na hlavě koženou kuklu. Ruce spoutané za zády. Klečet s čelem na zemi. Obojek na šourku, vodítko ve vaší ruce, jezdecký bič v druhé, Madam Renato.” Udělá si poznámku. “Chtěl bych silné rány, ale ne moc rychle za sebou. Celkem snad padesát?” “Hmmm. Dobře.”

Hrozně mě baví si o tom takhle povídat v situaci, kdy vím, že to, co si řekneme, se za chvíli splní. Líbí se mi její přístup. Nehodnotí, je věcná, neříká takové to uvidíme a že to nějak uděláme, že nějak pospojuje, co jsem napsal, že má svůj scénář a dá do toho moje nápady…

“Potom chceš zkopat koule.” Tázavý pohled. “Ano, Madam Renato. Pak chci zkopat koule.” “Jak chceš znehybnit?” “V galerii máte takovou stoličku s opěradlem, se sedátky pod stehna, s mezerou pod rozkrokem, ke které jde uvázat za ruce, hrudník, pas, stehna, kotníky… “ “Aha, tuhle. Ano, ta je na tohle výborná. Chceš to naboso?” “Ne, Madam Renato. V kozačkách, prosím!” odpovídám rychle. “Kuklu a roubík?” “Jen roubík, prosím, Madam Renato.” “Dobře. Pak přestávka v kozelci a závěr. Nebo skoro závěr. Jak to je?” “Chci před vámi klečet, dívat se na vás a masturbovat. Udělat si to před vámi na zem.” “Mám před tebou jen tak stát?” “Ano, Madam Renato. Stát a fackovat mě.” Zase ten zvídavý pohled. Poznámka. “Až to vybrindáš, lehneš si do toho, já tě zase spoutám do kozelce a odejdu. Nechám tě tak patnáct minut, pak tě rozvážu a skončíme.” “Přesně tak, Madam Renato.” “Výborně. Tak jdeme na to. Už se nemůžu dočkat.” To já taky ne.

Disclaimer - Nikdy se nevzdalujte od svého spoutaného suba. Mohli byste ho zabít.

Leonard Sacher avatar
Leonard Sacher
důvěra * spolehlivost * slušnost * empatie * zodpovědnost * diskrétnost * úcta * femdom * S/M * kožené oblečení * biče * ballbusting * cbt * kozačky * rukavice * facesitting * spanking * bičování * fackování * plivání * procházky * nákupy * rákoska * pouta * bolest