Lady Caty

Moje úchylaté preference zůstávají posledních několik let víceméně stabilizované. Ballbusting, kopání do koulí. Kožené oblečení. A zejména a především a naprosto zásadně dlouhé kožené kabáty. To mě doslova odzbrojuje, oslepuje, ohlušuje, zbavuje zodpovědnosti. Prostě mi to totálně smejvá sociální nános a obnažuje třetihorní libido, takže jsou veškerý přínosy evoluce v mým případě pro příštích pár okamžiků v háji. Takže mě ani nepřekvapilo, že když jsem narazil na profil Lady Caty a zejména na fotografie tady a tady, fotografie, na nichž pózuje v kožených rukavicích, vysokých botách, korzetu a dlouhém koženém kabátě, musel jsem jednat.

Desetiboj - jezdecký bič

Dozorkyně mě spoutaného odvádí na další stanoviště. Informuje mě při tom, že další disciplínou je jezdecký bič a že exekuci na mně provede ona osobně, protože madam se chce pouze dívat. No, lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi nelíbila představa posunout se o kousek dál s touhle ledově půvabnou, stroze odměřenou a na slovo skoupou mladou dámou se stopou šmrncovního jihoslovanského přízvuku v angličtině, která mne původně měla jen tahat za krk na vodítku z místa na místo, tam mě k něčemu připoutat a přenechat veškerou zábavu jiným.

Desetiboj. Začínáme fackami.

Klečím u kůlu. A trnu hrůzou. Ani ne z toho, že těmi dveřmi, na které se dívám, má vstoupit žena, která mě tu bezbranného, případného k tomu kůlu za kotníky, trup, zápěstí a krk, bude čtvrt hodiny fackovat. To mě zase tolik neděsí. Trmácím se sem přes čtyřista kilometrů, abych se nepotkal s nikým z toho rybníčka pod Řípem. Na parkovišti jsem ještě odpoledne oběhl všechna auta. Českou značku mělo jen to moje.

Desetiboj

Odpočíval jsem s hlavou v Martinině klíně, poslouchal jsem, jak oddychuje. Dával jsem si pozor, abych ji nevzbudil Jen velmi zlehka jsem hladil kozačky na jejích nohou. Probudila se asi za hodinu. Vstala a odešla do koupelny. Rozhodl jsem se nechat jí soukromí. Zkontroloval jsem, že nic nepotřebuje a v nejbližší půlhodině potřebovat nebude a přesunul jsem se do své části apartmá, kde jsem se pokusil dát také trochu dohormady.

Když fantazie vypráví, jak ji to bavilo

Povídka se celým názvem jmenuje ‘Když vám vaše masturbační fantazie vypráví, jak ji to bavilo’ a je třetí v řadě. Vrátili jsme se s Martinou do pokoje. Ona ještě stále červená ve tváři, rozjařená, i když se zřetelnými známkami únavy, já do půl těla nahý se zády v jednom ohni. Martina se spokojeně svalila do křesla, já si ustlal na studené podlaze u jejích nohou a zcela podvědomě a automaticky jsem se začal věnovat jejím kozačkám.

Zahraniční zájezd. V hotelu.

Nejistým krokem, s bušícím srdcem, suchem v krku se zvolna blížím dlouhou hotelovou chodbou k apartmá, ve kterém na mě čeká Martina. Moje dávná masturbační fantazie, která po letech zčistajasna fyzicky vstoupila do mého života. Míjím hotelové pokoje. Před každým mohu nakrátko slyšet, co se děje uvnitř. Všichni účastníci srazu mají za sebou dlouhou cestu, některé páry se sešly až zde a tak se každý snaží využít čas, aby ještě před zahájením společného programu stihl uvolnit přetlak a nervozitu v soukromí.

Když mě osloví má masturbační fantazie

Někdy se prostě šíleně zamilujete a nic vám nepomůže. Může se vám ale stát i zajímavější věc. Můžete se upnout k představě, která vám vyklíčila v mozku a kterou jste si spojili s konkrétním člověkem. A pak se s tím člověkem doopravdy sblížíte. A vaše sny budou konfrontovány s realitou. A ten člověk bude konfrontován s vašimi sny. Já si před lety vysnil příběh a do hlavní role jsem obsadil Martinu.

Anetka z úst do huby

Ťapinka Aneta nejdřív nechtěla rozumět. Tyhle věci nedělala. Ale posledně s ní byla rozumná řeč, byla taková zapálená, kreativní. Domluvil jsem si s ní rande na doporučení z Norníka, kde jsem se ptal po ťapince, která má kožené oblečení a dělá to v něm. Nějak se mi zastesklo po sexu s koženou slečnou, tak jsem se osmělil a realizoval. “Cože bys chtěl? Abych na tebe plivala?” … “Aha, do pusy?” … “V kůži?

Domina Šárka

Toto je pokračování článku Paní Šárka vyprovokované nactiutrhačnými komentáři, že si ze mě Paní Śárka utahuje. Od mé poslední návštěvy paní Šárky uplynuly dva měsíce. Byla na dovolené, jak jsem věděl, přesto mě překvapilo, že si po příjezdu nevyžádala žádné mé služby. Většinou chtěla minimálně nakoupit, odvézt z letiště nebo doprovodit po městě. Nikdy jsem se jí nepřipomínal, nikdy jsem neinicioval kontakt, vlastně jsem nikdy ani nezahajoval komunikaci. Nevolal jsem jí, nepsal.

Čtyři zastavení

Před nějakým časem jsem se na internetu bavil s jedním německým uchylem na kožichy. Postěžoval si mně, že v Německu snad není domina, která by měla v šatníku dlouhý kožich. Recipročně jsem si mu postěžoval na totéž v případě České republiky, ale on mne přátelsky poupravil, že ví o domině, která se v kožichu vidět nechává. Je to Madam Renata de Lafontain tato fantazie je věnována jí. Nechtěl jsem nechávat nic náhodě.

Paní Šárka

Ne tak docela pokaždé musí létat rány a stříkat krev. Některá femdom partnerství jsou docela mírumilovná. A docela nenápadná. Paní Šárku znám od chvíle, kdy se nastěhovala do sousedního vchodu. Pět let a něco. Pomohl jsem jí tenkrát s nákupem do pátého patra, nefungoval výtah. Ptala se, co pro mě za to může udělat, a já jí odpověděl, že si mi za to má zavolat pokaždé, když něco bude potřebovat. Volá párkrát do měsíce.

Dívčí koulování - 2. díl

Toto je pokračování článku Dívčí koulování. Už když jsem o tom plánu poprvé slyšel, vytěsnil mi z hlavy všechno ostatní. Ballbustingové peklo tři na tři. Přišla s tím jednou večer po krásné společné akci. Koule mě krásně bolely, vnitřnosti jsem měl sevřené. Na podlaze před sebou loužičku svého spermatu, trochu toho bylo i na jejích botách. Byla ještě červená v obličeji, zadýchaná, vzrušená, sálalo z ní teplo. Potila se. Byla krásná.

Madam Sára - studio de Sade

Před časem jsem objevil mezi FemDom videi na porno serverech pár videoklipů s česky mluvící dominu luxusního vzhledu. Drobná blondýna s jiskřivým pohledem. S přímým tahem na cíl, zkušenými pohyby. A v koženém kabátě. Později jsem ji objevil na inzertních webech. Madam Sára ze studia de Sade. A našel jsem také interview, které poskytla. Udělal jsem si poznámku. Ale neodvažoval jsem se. Občas jsem se k té myšlence vrátil. Zkontroloval svou odvahu.

Domácí kino

Konečně se v klidu dostávám k videu, které jsme natočili s Romanou minulý měsíc. Je to surový materiál, budu to teprve muset sestříhat. Ale těším se na to jak berle na první mrazy. Připojuji paměťovou kartu, vyndávám z trouby popcorn, beru si sluchátka, kapesníky, kdyby to bylo až moc dojemný, a jdu na to. První minuty. Prázdná místnost. Nuda. Kamera se opájí pohledem na speciální poutací CBT židli, kterou jsem tak dlouho sháněl, až jsem si jí nakonec vyrobil sám.

Ballbusting s Madam Cat

Už to trvá moc dlouho. Pořád tady jen píšu své masturbační fantazie. Nechce to přejít. Ta jedna slabá akce před dvěma měsíci nepomohla. Chtělo to silnější zážitek. Dlouho jsem hledal, komu se svěřit. Měl jsem okruh jmen, která vedu v patrnosti. Dámy, které mne v určitý čas zaujaly natolik, že jsem zatoužil poznat je osobně. Madam Cat byla jednou z nich. Obrátil jsem se na ni loni z kraje zimy, ale nakonec jsem se na setkání domluvil rychleji s Lucií Arztin a vůbec toho nelitoval.

Naďa, moje múza

Naďa. Naďa je moje múza, moje zjevení, moje inspirace. Naďu dokážu pozorovat celé hodiny. Chodit za ní ulicemi, stát poblíž na zastávce autobusu, nastoupit s ní a přisednout si naproti ní. Pozorovat její tvář a vlasy, ruce v kožených rukavicích, které nosí, její tělo oblečené v krásné černé kůži. Jsou to naše bezkontaktní rande. Naďa mi dá vždycky zprávu, kde a kdy se k ní můžu připojit, a já se až do setkání těším, co bude mít tentokrát na sobě.

Dívčí koulování

Karin, moje kamarádka a milenka pohrdající tvory, kteří nemají vaginu, Martina, ta holka, co prodává rukavice a čirou náhodou díky mně při té své nudné práci zjistila, jak úžasný je to pocit uhodit pěstí chlapa do koulí, a já jsme se rozhodly, že si uděláme dámskou jízdu. Každá si přivedeme svého figuranta a společně se vyřádíme na jejich koulích. Můj figurant bude Michal, Karin jsem dohodila toho maníka, co prodává boty a nemá zákaznicím za zlé, když si je vyzkouší na něm, Martina překvapila vlastní akvizicí, majitele svého obchodu; evidentně vztah na celý život.

Kolegyně má holku

Nějak nevím, co mám od toho odpoledne čekat. Nika byla nějaká celá tajemná. Pořád se hihňala, skákala od jednoho k druhému. “A kdo tam s námi bude?” “A kdo to je?” “Spíš s ním?” “Co že s ním děláš?” “A to si nechá líbit?” “Počkej, neslyším tě.” “Jemu se to líbí?” “To kecáš.” “Ne, to není možný!” “No to si piš, že to chci vidět.” “Jak, nemáš tužku?” “Aha. Seš divná.

Kolegyně nakupuje kůži

Moc ráda chodím v kůži. Je mi to příjemné, dobře v ní vypadám, perfektně se v ní cítím. Zbožňuji ten pocit luxusu, který z ní do mě vyzařuje. Ale vůbec nejradši mám ještě jednu věc. Miluju, jak to některý typ mužů přitahuje. Ovládá. Jako bych je měla na neviditelném laně, které by je nutilo jít tam, kam jdu já. Chodí za mnou po ulici, postávají a zvědavě si mě prohlížejí. Je super takhle si někoho povodit po obchoďáku.

Už zase poprvé

Pokaždé, když se mám sejít poprvé s novou partnerkou, mám trému. Vůbec nesejde na tom, kolik prvních schůzek mám za sebou a jak niterně jsem si vědom toho, že není proč mít trému a být nervózní. Stejně jsem pokaždé šíleně nadržený a hrozně nervózní. Projíždím si stále dokola zprávy, které jsme si vyměnili, prohlížím si její fotografie a její profily, mám-li je k dispozici. Noc před schůzkou nemůžu moc spát. Někdy mám nutkání si to udělat, abych měl na chvíli pokoj, ale hned mě zase napadne, že je to blbost, že bych si rande vůbec neužil.

Kolegyně - kapitola 4

Nějak se pořád nedokážu srovnat s tím, jak rychle a jak hluboce jsem zajel do toho šílenýho vztahu. Těším se na ni. Jako zamilovanej. Ale nejsem zamilovanej do ní. Jsem zamilovanej do toho, co děláme. Teda vlastně co dělá ona. Jsem zamilovanej do její přítomnosti. Do její vášnivosti, do její divokosti. Do jejího sadismu. Do její posedlosti sexem. Myslím na to při každé příležitosti. I mimo příležitosti. Myslim na to pořád.

Kolegyně - kapitola 3

Máme v práci unisex záchody. Kdo přijde, koná. V minulosti sice proběhly nějaké pokusy o pohlavní segregaci. Na jedněch dveřích se objevil dámský piktogram. Nějak to si z toho nikdo nezačal dělat hlavu. Vedle každého záchodu je koupelna. Umyvadlo a sprchový kout. Rozsvěcí se zvenku. Na záchodě je jen mísa, pár roliček hajzlpapíru, sprej a štětka pro údržbu zdravých vztahů ve firmě. Ruce si je potřeba jít umýt po opuštění komůrky do vedlejší koupelny.

Kolegyně - kapitola 2

S koulema pevně sevřenýma v dámské pěsti cupitám za majitelkou té pěsti zaplaťbůh liduprázdnou podzemní garáží. Snažím se tvářit lhostejně. Jestli se někdo později podívá na záznam z kamer, nechtěl bych, aby tomu rozuměl špatně. Provede mne uličkou mezi auty a oba zmizíme v nenápadných kovových dveřích. Zabouchnou se za námi. Ponurá chodba se ponoří do strašidelného šera. Vede mne dál do útrob podzemí. Nad hlavou máme trubky a kabely, pod nohama beton.

Kolegyně

“Vyndej koule,” zašeptala mi do ucha. “Cože?” “Koule. Vyndej koule.” Řekla stále ještě tiše, ale už celkem zřetelně. A nesmlouvavě, když o tom tak přemýšlím. Známe se deset, patnáct let. Má dvě děti a prstýnek. Nikdy jsme po sobě ani náznakem nevyjeli. Jo, je to kočka. Černé vlasy ve vlnách splývající pod lopatky. Někdy svázané do ohonu, který se jí houpal za hlavou, když šla rychleji než obvykle. Zřetelné lícní kosti, úzké rty.

Ballbustingové rande

Měl jsem poslední dobou zase to svoje ballbustingový snění. Pořád jsem na to myslel. Zkoušel jsem se objednat k Madam Sáře, ale právě nebyla k dispozici. Rozhodil jsem tedy sítě, napsal jsem několika dominám, o kterých jsem věděl, že ballbusting dělají a dělají ho dobře. Madam Lucii Arztin, Madam Ladě, Lady Gabině, slečně Dom Princess, Madam Angele Latex a Madam Cat. Mé dopisy vypadaly například takto: Dobrý den, Madam Lucie!

Subčí snění

V prázdné místnosti, kde sebetišší zvuk docela zadarmo přijde k celkem solidní ozvěně, až na jednu prkny zatlučnou větračku zcela bez oken, surově osvětlené jedovatě namodralou bílou zářivkou u stropu, s podlahou vydlážděnou zašedlýmy kachlemi, jejichž vyprávění o tom, co vše se na nich dělo, by dala na několik zatuchlých svazků pokleslé literatury, stojí u jedné stěny jako pokus o naboření estetiky hromady odpadků před domem odhozenými zánovními luxusními lodičkami vekslácky drahá černá kožená pohovka.

Chci

Chci cítit vůni tvých vlasů. Chci cítit dotek tvé tváře. Chci cítit tvé ruce kolem mého krku. Chci cítit bezmoc. Stát nahý a spoutaný. Chci cítit vůni tvého koženého oblečení. Chci cítit dotek té kůže na svém těle. Chci cítit tvou jistotu, tvé odhodlání. Chci cítit tvou krutost a jistotu. Chci cítit pohledy chladných stěn kolem nás. Chci cítit nejistotu a třas a obavy. Chci cítit tvou převahu, moc a sílu.

Kopací představa - neodbytná

Nemůžu se zbavit té představy. Nic nefunguje. Pořád to mám před očima a pořád na to myslím. Stojím nahý naproti ní. Natažené a rozpažené ruce mám připoutány k trámu nad sebou, roztažené nohy k okům v podlaze. Oblečená v dlouhém černém koženém plášti přistupuje blíž a tiskne se ke mně. Cítím intenzivní vůni kůže, slyším její charakteristický křupavý zvuk. Ona objímá mé bezmocné tělo. Hladí mě dlaněmi v kožených rukavicích. Zvedá nohu a stehno tlačí do mého rozkroku.

Do první krve

Někdy mne necháváš držet. Já se pak na tebe snažím udělat dojem. Neuhýbat, nepovolit, nepadnout na zem pokud možno bez ohledu na to, jak silné rány mi dáváš. Strašně chci vydržet, ale od určité hranice to není možné. Nedokážu se dokonce ani donutit zaujmout znovu správnou pozici poté, co jsem ji neudržel. Křičíš na mě, snažíš se mne dostat zpět násilím. Někdy to opravdu nejde. A ty to víš. Dnes má téct krev.

Příští stanice: Ballbusting

Dlouho jsem tohle vůbec nechtěl. Dokonce jsem si někde přečet, že masochisté odmítají manipulace se svým přirozením (B0huslav Br0uk: Lidská duše a sex). Dlouho mě ani nenapadlo se na to koukat jinak. Bylo to také trochu moc osobní, chtít po své Paní, božské, dokonalé a nedotknutelné (Tehdá jsem měl výrazně dominující submisivitu, masochismus se jen vezl, dřímaje čekal na svou příležitost; i výprasky jsem bral víc jako potvrzení Její dominance, nijak jsem na nich neujížděl.

Za hranici a rychle zpátky

Intro: Můj předchozí příspěvek obsahoval scénář, o jehož realizaci jsem si řekl Madam Sáře. Tenhle popisuje, jaký to mělo následky. Takže jsem si řekl o něco, čím jsem si zatraceně nebyl jistej. Překročit hranici a zaskotačit si kus za ní. Co, nebyl jistej. Bylo mi celkem jasný, že lezu do tak horký vany, že bych tam nedokázal strčit nohu. A já se tam chtěl potápět. Na druhou stranu jsem už dobře věděl, komu si o tom říkám.

Scénář pro Madam Sáru

Pro Madam Saru (Scénář) Dnes bych to chtěl opravdu tvrdé. Vím, že toho budu litovat, že budu chtít, ať to okamžitě skončí. Vím, že budu proklínat ten nápad napsat tenhle text. Ale chci to. Chci být ještě dlouho vzrušený při vzpomínce, že jsem prožil to, co tu teď píšu. Výprask Nejprve bych chtěl spoutat ruce za zády. Pak dostat do úst roubík. Koženou kuklu bez otvorů pro oči na hlavu. Být na kolenou s hlavou přitisknutou k zemi.

Jak jsem poznal Madam Sáru

Včerejší den se odvíjel v běžných barvách a konturách. Nikdo mě nevytočil, v práci se nic nepokazilo, večer mě nečekalo nic neobvyklého, odpoledne se valilo kolem mě zcela netečně a nezáživně. Vůbec mu na mně nezáleželo. Oplácel jsem mu stejně. Kolem třetí mi začala někde vzadu v mozku blikat kontrolka. Chvíli jsem si Jí nevšímal čekaje, o kterou zase jde. Byla červená. Byla hodně temně červená. Ne. Byla to temně rudá.